Frank V.
Premiéra: | 10. září 2016 |
Igor v roli: | Richard Egli |
komedie jedné soukromé banky
Tato „gangsterská opera o přátelství na život a na nic, a pro život, jaký je“, jak s lakonickým veselím charakterizoval své dílo autor, platí vedle Návštěvy staré dámy a Fyziků za vrcholné dílo moderního švýcarského dramatika, který zastával názor, že je-li úkolem umění vyslovovat se ke stavu světa, je pro současnost vhodná už jen forma komedie. S velkou ironií a nadsázkou v ní zobrazil praktiky a morálku jednoho soukromého peněžního ústavu. Banka Franka V. je svérázný podnik. Peníze, které sem zákazníci vloží, už nikdy v životě neuvidí. Realizuje se zde také zásada neuzavřít ani jeden poctivý obchod. Podvádí se tu, okrádá, ba i vraždí jako na běžícím pásu; ale také se tu hodně zpívá – třeba o dobru, o slušnosti, o snech a budoucím štěstí. Tato „loď“ plná „pirátů“ se však pomalu potápí a zachránit ji může jen lodivod s modernějšími a účinnějšími metodami. Jenomže…
Slovy autora: „Frank V. pojednává o slabošské vládě jednoho ředitele nad soukromou bankou, o jeho smrti a o převzetí obchodu synem. Je to příběh kolektivu. Metodou této soukromé banky je gangsterství. Metoda, která pochází ještě ze starých dobrých časů, je jaksi nuceně zděděna a špatné dědictví se protlouká dál: gaunerství otců si vynucují gaunerství synů.“
Občas se najde hlas, který tvrdí, že lidé, jaké Dürrenmatt ukazuje ve Frankovi V., prostě neexistují. Sám autor jako pozorovatel lidí i sebe samého si tím nebyl tak jist. Přiznal sice: „Jistěže, moje soukromá banka je fikce.“ Zároveň však dodal: „My všichni chceme, stejně jako Frankovi zaměstnanci, dobro, šťastné děti, rodinný domek, chceme být slušní. Dejme si pozor, abychom o dobru pouze nezpívali jako oni.“